Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Výsostný status EMPEROR v histórii metalovej scény je nespochybniteľný a nejedna z obdobne slávnych kapiel už má na svojom náhrobku nejaký ten „tribute“ album. Sám nie som veľkým fanúšikom tohto typu nahrávok, keďže množstvo z nich vzniká na diskutovateľnej kvalitatívnej i legálnej báze.
„IN HONOUR OF ICON E“ má prívlastok oficiálny a dokonca bol údajne posvätený (resp. prekliaty) samotnými členmi EMPEROR. To - podobne ako fakt, že si na skladby nórskych majstrov trúfli domáce (české a slovenské) kapely - zvyšuje jeho marketingovú hodnotu nielen u nás doma.
„Tribute“ albumy zvyčajne trpia niekoľkými neduhmi. Prvým z nich je problém nedosiahnutia kvality originálu, ktorý je dostupný, a druhým zásadným problémom môže byť kolísavá úroveň materíalu z pohľadu zúčastnených. Táto nekohorencia materiálu ho robí aj recenzentsky komplikovaným orieškom, keďže je nutné jednotlivé skladby kategorizovať.
Jednotliví protagonisti pôsobia v tomto smere prinajmenšom zaujímavo. Možno by bolo na mieste očakávaťskutočne veľké aktívne mená pôsobiace na scéne, no miesto toho nájdeme v booklete skôr kapely lokálnejšieho charakteru. Veľká scéna je zastúpená aspoň niekoľkými zvučnými menami (Ivar Bjørnson, Attila Csihar), ktoré sa objavujú ako hostia. Celkovo to pôsobí sympaticky a vzbudzuje očakávania ako sa zúčastnení protagonisti popasujú s náročným materiálom.
To, že EMPEROR produkovali na väčšine svojich albumov komplikovaný a komplexný materiál, sa v konečnom dôsledku odráža aj v zozname „coverov“. Vyše polovicu tak tvoria veci z raného a medzi poslucháčmi veľmi obľubeného obdobia¨, zahŕňajúceho v sebe demá a dlhohrajúci debut „In The Nightside Eclipse“.
V tomto smere by som uprednostil skôr novšie veci, na druhej strane starý materiál ponúka najviac možností posunu v zvukovom i kompozičnom smere. V skladbách z tohto obdobia sa vďaka spomínaným faktom nevyskytuje žiadna, ktorá by negatívne vyčnievala. Moderná produkcia i schopnosti zúčastnených bohato stačia na nestarnúce klasiky, a až na pôvodnú atmosféru tak majú svoj prínos i čaro. Vyzdvihnúť by sa tu dali TROLL - „Towards The Pantheon“, TAAKE - „I Am The Black Wizards“, HORNA - „Wrath Of The Tyrant“ a DEMONICAL - „Night Of The Graveless Souls“.
Na obdobie troch zostávajúcich radoviek sa podujali SALTUS, INFER, ANCESTRAL VOLKHVES, CRIONICS a MESMERIZED. Z prezentovaných duelantov si najviac trúfli ANCESTRAL VOLKHVES v opuse „With Strength I Burn“, a to hlavne pretextovaním skladby do staroslovienčiny.
Nebyť faktu, že sa jedna o taký ikonický materiál, považoval by som toto prevedenie za brilantné. V porovnaní s originálom je však len dôstojné, ale i to je v danom prípade to najvyššie ocenenie.
Až na SALTUS a MESMERIZED, kde vnímam oproti originálom najväčšie rezervy, to zvyšok kapiel dal so cťou. Počuť tieto moderné skladby od iných interpretov znie osviežujúco, aj keď ich hlavným spoločným negatívnym menovateľom budú čisté vokály - tie sú dosť nevýrazné.
V konečnom dôsledku tu máme materiál, ktorý má čím zaujať. Všetky kapely poctili legendu EMPEROR dobrým prevedením jej tvorby. Najcennejším bodom bude pre fanúšikov možnosť vypočuť si staré veci s modernou produkciou i zvukom, čím je možné získať novú perspektívu i novú chuť vrátiť sa do obdobia, kedy bola scéna iná. Pozitívnym faktom je aj účinkovanie skromnej domácej blackmetalovej elity, ktorá sa takto dobre prezentuje aj mimo hraníc regiónu.
Oficiálne uznaný materiál, ktorý má čím zaujať a na ktorom všetky kapely poctili legendu EMPEROR solídnym prevedením jej tvorby.
Najcennejším bodom bude možnosť vypočuť si staré veci s modernou produkciou i zvukom, čím je možné získať novú perspektívu i novú chuť vrátiť sa do obdobia, kedy scéna bola iná a vládli jej práve Nóri.
Pozitívnym faktom je aj účinkovanie skromnej domácej blackmetalovej elity, ktorá sa takto prezentuje aj mimo hraníc regiónu.
7 / 10
Skladby
1. SVARTLAV - Introduction
2. SALTUS - Curse You All Men!
3. TROLL - Towards The Pantheon
4. INFER - Ye Entrancemperium
5. DEMONICAL - Night Of The Graveless Souls
6. HELLHEIM - HEKSESABBAT (Witches Sabbath)
7. MIDNIGHT ODYSSEY - Cosmic Keys To my Creations And Times
8. SILVA NIGRA - Moon Over Kara-Shehr
9. NECRODEATH - Lord Of The Storms
10. HORNA - Wrath Of The Tyrant
11. KARPATHIA - Ancient Queen
12. ANCESTRAL VOLKHVES - With Strength I Burn (S Siloju Ja Horju)
13. MESMERIZED - Empty
14. CRIONICS - The Loss And Curse Of Reverence
15. TAAKE - I Am The Black Wizards
16. SETHERIAL - Inno A Satana
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Hitový generátor sice pořád pracuje, ale už se z něj bez pravidelné údržby trochu kouří. Švédové opět natahují stopáž až někam k jedné hodině a to se hlavně ke konci nahrávky už dost projevuje. Stále příjemný poslech, ale trhlinky se postupně zvětšují.
Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem. Zároveň je to opět výzva pro posluchače propracovat se do téhle fascinující vize.